17. dubna 1961 Fidel Castro vyhlásil
socialistický charakter revoluce. Od té doby Kuba inspirovala miliony
lidí k boji za lepší svět.
55. výročí od vylodění na Playa Girón
17. dubna si připomínáme vylodění na
Playa Girón, ve světě známé jako invaze v Zátoce sviní. Kuba byla do
konce 19. století pod otrokářskou a feudální nadvládou španělské
monarchie (španělští kolonialisté vyhladili původní indiánské
obyvatelstvo).
Boj kubánských vlastenců v 19. století
byl dlouhý, ale úspěšný. Žel nevedl k úplné národní svobodě, Kuba se
dostala pod americký diktát.
Kuba sice byla oficiálně republikou, ale
US základna na Guantánamu a Plattův dodatek ústavy zajišťoval
svrchovanost americké buržoazie nad Kubou. Prezidenti, ať již vojenští
diktátoři či civilní, byli ale pokaždé velmi zkorumpovaní. Základna
Guantánamo byla pronajata na dobu neurčitou a v roce 2001, po útocích na
Světové obchodní středisko, zde byl vytvořen koncentrační tábor, kde
jsou vězněny osoby podezřelé z „terorismu“.
O tamních hrůzách stejně jako
o zločinech ve věznici Abú Ghraib v Iráku se vedou pouze spekulace,
které pomalu vyplouvají na povrch.
Historický kontext
Celá první polovina 20. století se
vyznačovala morálním úpadkem buržoazie, rozrostlou mafií, která ovládala
celý stát, gangy, rasismem proti jiným rasám, zvláště bývalým otrokům.
V roce 1953 podnikl student práv Fidel Castro Ruz se skupinou povstalců útok na kasárna Moncada, který se nepodařil.
Při procesu, kde se obhajoval sám, pronesl Castro slavnou větu: „Historie mě ospravedlní.“
Byl uvězněn a propuštěn až při hromadné amnestii roku 1956. V exilu založil spolu s dalšími revolucionáři Hnutí 26. července, do kterého se zapojil i argentinský lékař Ernesto Che Guevara.
Roku 1958 byla svedena rozhodující bitva u Santa Clary, kde partyzánská jednotka pod vedením Che Guevary porazila batistovce a následkem toho Batista uprchl ze země do USA. 1. 1. 1959 byla osvobozena La Habana a Santiago de Cuba.
Vývoj na Kubě
Nová vláda sice byla uznána USA, ale
bylo to spíše doufání, že pravicové křídlo, které nevzešlo
z partyzánských jednotek, vymění Batistu, ale režim kapitalismu a
diktátu USA zachová. V létě byla tato vláda pro svoji neúčinnost a
labilitu odvolána, a předsedou nové vlády se stal Fidel Castro a
ministrem průmyslu Ernesto Che Guevara.
Hospodářské změny
Proběhla pozemková reforma, byly
znárodněny latifundie a bývalé otrokářské cukrovary, které odmítly
zpracovávat cukrovou třtinu, předány kubánskému lidu. To už americkému
kapitálu vadilo a Kubě přestal odebírat cukr a jiné komodity a dodávat
ropu. Hospodářskou pomoc a spolupráci nabídl socialistický blok, hlavně
Sovětský svaz, jako pomoc při národněosvobozeneckém boji proti
kolonialismu a imperialismu.
Pokus o zvrat událostí
Bývalí Batistovi přívrženci, podporovatelé režimu, kteří, pokud je revoluční spravedlnost nepotrestala (dnes označováni jako „bojovníci za svobodu a demokracii“),
se s pomocí CIA vycvičili a spolu s žoldáky z různých středoamerických
zemí vyzbrojili k porážce kubánské revoluce a svržení Fidela Castra.
Flotila vyplula pod vlajkou Libérie
z Nicaragui ovládané spřáteleným diktátorským rodem Somozů, směrem
k jihu Kuby. 17. dubna 1961 se útočníci vylodili v málo zalidněné
oblasti poloostrova Zapata, v zátoce Sviní (Bahía de Cochinos) na pláži Playa Girón.
Tomuto vylodění předbíhalo bombardování
letišť na Kubě letadly kubánských exulantů. Několik lidí bylo zabito.
Při jejich pohřbu 16. dubna prohlásil Fidel Castro kubánskou revoluci
s jejími cíli za socialistickou. Jelikož revoluční armáda měla asi jenom
10 tisíc vojáků rozprostřených po celém ostrově, byla vyhlášena
všeobecná mobilizace a vytvořeny milice. Kontrarevoluci se nepodařilo
postupovat z pláží a byla vytlačena lidovou milicí pod vedením samotného
Fidela Castra zpět do moře.
17. 4. se poslední zbytky exulantů
vzdaly. 1 200 jich bylo vyměněno za lékařské a potravinové zásoby,
kterých bylo po revoluci na Kubě méně.
V Bahía de Cochinos na tento slavný den vzpomíná tabule se slovy: „Zde utrpěl americký imperialismus první vážnou porážku“.
Po prohrané invazi daly americké
mocenské kruhy pokyn své loutce – presidentu Kennedymu – aby podepsal
ekonomické a politické embargo vůči Kubě.
Časy se mění
Po setkání kubánského a amerického
prezidenta na pohřbu Nelsona Mandely v roce 2013 (který byl ještě za
prezidentování Billa Clintona ve složkách CIA veden jako nebezpečný
terorista) se vztahy mezi USA a Kubánskou republikou „oteplují“.
To potvrdila i poslední návštěva
prezidenta Obamy na Kubě, která se uskutečnila minulý měsíc na Kubě.
Během této návštěvy se Obama nechoval jako rovnocenný mezinárodní
subjekt, ale jako pán v opět porobené zemi. Problémem je, že USA
neuznaly, že by jejich politika byla tak jako ke každé zemi v Latinské
Americe agresivní a panovačná, ale naopak oceňují, jaký krok Kuba směrem
k nadvládě soukromého vlastnictví během posledních let provedla, a
proto omezují embargo.
Věřit dobrým úmyslům Obamy, který místo
změny Bushovy politiky křížové výpravy po celém světě tuto politiku
jenom utvrdil a vyvolal dalších několik konfliktů, jako je konflikt na
Dombase, v Libyi a Sýrii, není rozhodně pro Kubu žádoucí. Je otázkou,
zda si to současné kubánské vedení uvědomuje.
Z jejich jednání spíše se dá vyvodit, že
kráčí cestou dobrovolné sebedestrukce à la Gorbačov. Na konci této
cesty toho z kvalitního školství a zdravotnictví, pomáhajícího v mnohých
zemích Latinské Ameriky a Afriky, moc nezbude.
Josef Dastan
Keine Kommentare:
Kommentar veröffentlichen